„Musím je ochránit!“ – Když mateřská láska nese stín dávné bolesti
Příběh z regresní terapie
Někdy nás v životě ovládne pocit, který je silnější než my. Přichází nečekaně, s intenzitou, která nás zaskočí. Tak to měla i maminka, která ke mně přišla na regresní terapii. Cítila neovladatelnou potřebu chránit své děti – za každou cenu. Pokud jim kdokoliv ublížil, byť slovem, okamžitě v ní explodovala energie podobná lvici, která hájí svá mláďata.
Zatímco z pohledu mateřské lásky je taková reakce pochopitelná, pro ni samotnou to bylo vyčerpávající. V životě se jí totiž opakovaně vracely situace, které tuto bolest znovu a znovu otevíraly. Přitahovala je. A jedna z nejbolestivějších přišla ve chvíli, kdy její malá dcera zažívala šikanu ve škole. Holčička se stala terčem posměchu a křivého obviňování. Ve skutečnosti trpěla, ale okolí to směrovalo jinak. Pro maminku to bylo jako zlom – nespravedlnost, kterou už nedokázala unést.
Společně jsme se ponořily do regresní terapie, abychom našly kořen tohoto silného emočního otisku. A ten nás zavedl do jednoho z jejích minulých životů...
V tom životě žila jako prostá žena v chaloupce uprostřed lesů. Obklopená tichem, zelení a klidem, který v sobě nesl moudrost přírody i pokoru života. Každé ráno vstávala s vděčností, pečovala o zahrádku, sbírala byliny a večer sedávala na prahu se svým malým chlapcem.
Byl to její poklad. Laskavý, něžný, vždy se smíchem v očích a jiskřičkami radosti v srdci. Její srdce patřilo jemu. V jeho přítomnosti cítila, že její život má smysl. Její svět byl jednoduchý, ale naplněný láskou, péčí a vzájemným propojením.
Jednoho dne se však vše změnilo. Chlapec, vedený dětskou zvědavostí a čistou duší, vstoupil na zakázané území. Vzal bez zlého úmyslu drobnost, o které ani netušil, že patří mocnému panovníkovi. Někomu, kdo neznal slitování, soucit ani lidskost. Trest byl krutý. Bez milosti, bez vysvětlení. Poprava, která přišla náhle, s ledovým chladem moci, roztrhla její srdce na kousky. Nemohla ho zachránit. Neměla šanci ani vysvětlit, ani bojovat. Jen stála a křičela. Křičela tak, že se třásla zem. Bolest jí zaplavila celé tělo, každou buňku, každou myšlenku. Zůstala sama. Prázdná. Zlomená.
Život pro ni ztratil smysl. Nedokázala jít dál. Každý další den byl jen přežíváním ve stínu bolesti. Až se jednoho dne její tělo vzdalo – zemřela se srdcem utrápeným, opuštěná v chaloupce, kde dřív zněl dětský smích.
Tak hluboká rána v duši zůstala nezahojená. Nesla si ji dál… do dalších životů. A právě tato nezpracovaná bolest, tento dávný otisk ztráty a bezmoci, se v jejím současném životě znovu a znovu ozýval. Jako nevědomý program, který jí velel: Chraň za každou cenu. Proto ta neovladatelná touha držet své děti v bezpečí – i tehdy, kdy to už nebylo potřeba.
V terapii jsme velmi jemně a citlivě procházely touto minulou zkušeností. Čistily jsme vrstvy bolesti, nespravedlnosti, zloby i lítosti. Vše, co se v ní nahromadilo za celá staletí. A když se zklidnila, přišlo hluboké pochopení.
Uviděla, že duše jejího syna si s ní tuto zkušenost domluvila ještě před příchodem na svět. Aby přes tu nejbolestivější ztrátu mohla zažít, co to znamená ztratit a pak… znovu najít. Sama sebe. Svoji sílu. Světlo. Na velmi hluboké úrovni, kterou předtím nikdy nezažila.
A opravdu – když se v té bolestné vzpomínce ztišila, začala se spojovat se svou duší. S duší svého chlapce. V tichu meditace se jí otevřely dary, které si nesla i do tohoto života. Hluboké porozumění, intuice, schopnost vnímat jemnohmotný svět… To vše bylo celé roky ukryto pod závojem bolesti.
Díky této vnitřní cestě dokázala pochopit, proč v ní byla tak silná touha ochraňovat. A zároveň si dovolila pustit kontrolu a s důvěrou dopřát svým dětem vlastní zkušenosti. Už ne jako zraněná lvice. Ale jako vědomá matka, která podporuje své děti v síle i lásce. Dary její duše, po staletí ukryté v hlubinách, se v tomto životě konečně začaly probouzet.
Závěrem…
Každá hluboká bolest v sobě nese klíč. Je potřeba se podívat pod její povrch... a tam, kde jsme si mysleli, že je jen temnota, najdeme světlo.
Pokud tě život opakovaně staví do situací, které se zdají být nespravedlivé nebo tě bolí až do hloubky duše, možná právě tam čeká příběh, který tvé duši dává smysl. A možná právě teď je čas ho objevit.
