Když tělo křičí... příběh z terapeutické praxe
O úzkosti a úzkostných panických atakách
Přišla vystrašená, neklidná, unavená žena. Její tělo bylo stažené do sebe a ruce se jí jemně chvěly.
„Já vlastně vůbec nevím, co se to se mnou děje…“
„Mám práci. Vztah. Bydlení. Všechno by mělo být v pořádku. Ale není…“
"Mám takové divné stavy. Najednou se mi začne špatně dýchat. Mám pocit, že se nemůžu nadechnout, i když vzduchu je všude dost. Srdce mi buší tak silně, že mám strach, že se mi rozskočí hrudník. Ruce se třesou, začnu se potit, je mi na zvracení, motá se mi hlava. Celé tělo je v napětí, někdy mám pocit, že omdlím. A hlavně – přichází obrovský strach. Ale já ani nevím z čeho. Jen mě to celou zaplaví. Mám pocit, že se zblázním. Že umřu. Že už nikdy nebude dobře. Jsou dny, kdy se bojím vylézt z postele. Děje se to z ničeho nic. Kdykoli, kdekoli. V tramvaji, v koupelně, při večeři. Šílené stavy. Už nemůžu dál. Můj život se podřídil už jen tomu."
Vůbec netušila, že prožívá úzkosti a úzkostné panické ataky. Chodila po všech možných vyšetřeních, ale nikde nic nenašli. Byla "prý" zdravá.
Úzkosti a úzkostné panické ataky jsou volání těla i duše, které už takhle nemůžou dál. Jsou vysílené z mlčení, z přílišného přizpůsobení, z dlouhodobého stresu, který se stal „běžným nastavením“. Z ticha, ve kterém není slyšet vlastní hlas.
Začaly jsme spolu velmi jemně energetickým léčením. Nebylo možné jít hned do hloubky, protože její tělo bylo v pohotovosti. Potřebovalo nejprve znovu pocítit bezpečí a klid. Dotkly jsme se energetické roviny – pomohly jsme jí ukotvit se, začít znovu dýchat. Najít v sobě sílu a navrátit víru, že její tělo je bezpečným místem. Že panická ataka není nepřítel, ale zoufalé volání po změně.
Pomalu jsme rozplétaly příběh, který byl skrytý pod nánosem každodennosti…
Úzkost není selhání. Je to volání.
Volání těla i duše, které už bylo vysílené z mlčení a přehlížení sebe sama.
Vztah, který bolí, ale tváří se jako láska
Podívali jsme se nejprve na její vztah. Zvenčí to působilo v pořádku. Muž, se kterým byla, ji miloval. Přesně to přece říkal… Ale jakmile se chtěla projevit, rozhodnout, něco navrhnout – bylo zle. Když cítila, že něco není v pořádku a dala to najevo, byl k ní tvrdý. Když plakala, vysmíval se jí. A pak? Pak přišly omluvy. Krásná slova o tom, jak ji miluje, jak to nemyslel vážně. A že vlastně ona ho přivedla k tomu, že vybuchl…
Zvykla si. Brala to jako normální. „Všude přece něco je.“ „On mě má rád.“ A tak se den za dnem, měsíc za měsícem, rok za rokem… ztrácela sama sobě.
To nebyla láska. To bylo tiché opouštění sebe. A tělo to vědělo.
Cesta zpátky – k sobě, ke klidu, k síle
Začaly jsme uzdravovat. Ne její „chyby“, ne paniku – ale tu část v ní, která byla příliš dlouho opuštěná. Pracovaly jsme s její vnitřní silou, ženskostí, sebehodnotou, sebeláskou. Učily jsme ji znovu vnímat, co cítí. Dovolit si to cítit.
Nehodnotit se. Nelámat se podle očekávání.
Učila se být sama sebou – i když to bylo nové, trochu děsivé… a zároveň tak osvobozující.
A jak se proměňovala ona, začal se měnit i její svět. Panické ataky rychle slábly. Přicházely už jen vyjímečně. Začala se znovu smát. Dýchat. Cítit. Postupně si dovolila říkat ne. Postavit se za sebe. Rozhodovat podle sebe. Žít i svůj život.
Jaké překvapení pro ni bylo, že vztah, ve kterém byla, začal procházet přirozenou očistou. Protože když uzdravujeme sami sebe, začneme vyzařovat jinou energii. A ta buď přitáhne růst… nebo pravdu.
Z vystrašené, neklidné, unavené ženy se stala krásná, zářivá, sebevědomá a hlavně šťastná a spokojená žena. Naučila se naslouchat svému tělu a úzkosti se už nevrátily.
Úzkost je důležitá zpráva – ne nepřítel
Není tu proto, aby nás zničila. Přichází, když jsme se ztratily z vlastní cesty. Když už tělo nemůže dál mlčet. Když jsme dlouho neříkaly pravdu nahlas. Když jsme samy sobě přestaly být domovem.
Možná se v tom poznáváte. Možná právě procházíte obdobím, kdy vás přepadává strach, tlak, bezmoc…
A možná je právě tohle pozvánka. Pozvánka k návratu k sobě.
Naše tělo nás nikdy nezradí. Jen šeptá a pak křičí to, co vaše duše už dávno ví a někde uvnitř sebe taky.
A já tu jsem pro váš... Když budete potřebovat pomoct, naslouchat, podpořit, provést...
