Z minuty na minutu se úplně změnila - příběh z regresní terapie

Když se dítě najednou změní… Příběh jedné malé holčičky

holčička
holčička
V mé terapeutické praxi se stále častěji setkávám s maminkami, které přicházejí s podobným příběhem. Jejich malinké dítě (většinou ve věku 2-5 let), donedávna radostné, spokojené a samostatné, se náhle promění. Bez zjevné příčiny přichází úzkosti, panické strachy, noční děsy a absolutní závislosti na přítomnosti maminky. V očích dítěte jako by se cosi zlomilo – a maminky, plné lásky, soucitu, ale hlavně bezmoci, nevědí, jak dál. Zkouší všechno možné, ale nic nefunguje.
Jedna z těchto maminek ke mně přišla se zoufalstvím vepsaným do tváře. Její dvouletá dcerka, jindy veselá, zvídavá, šikovná a téměř samostatná, se po návratu z první společné dovolené úplně proměnila.
Na první pohled se zdálo, že vše proběhlo krásně – letěli letadlem k moři, těšili se, plánovali… Ale už po příletu se holčička začala chovat zvláštně. Nepustila maminku ani na krok. Držela ji křečovitě za ruku i v autosedačce, v noci se budila s pláčem, s očima dokořán, jako by byla v jiné realitě. Ať se maminka snažila jakkoli, nic nepomáhalo. Hodiny uklidňování, zpívání, objímání… dcerka byla stále vyděšená, jako by v tu chvíli nikoho nepoznávala.
„Já vůbec nevím co s tím, je to strašné.“ šeptala maminka, když jsme se spolu poprvé setkaly. „Zkoušeli jsme všechno – pediatra, psychologa, změnu režimu, rituály, ale nic nefunguje…“
Tak jsme se spolu vydaly na cestu. Ne cestu racionální, ale tu hlubší – do prostoru, kde se duše dotýká svých vzpomínek. A právě tam jsme objevily příběh, který dcerku pořád někde uvnitř bolel...
V jednom ze svých minulých životů byla dívkou, která se svým otcem letěla malým letadlem nad divočinou. Let, který měl být dobrodružstvím, skončil tragédií. Letadlo havarovalo. Tatínek zemřel ihned. Ona přežila, ale byla sama, zraněná, ztracená. Nechápala, co se stalo. Bála se. Nakonec i ona své tělo opustila – se strachem, bolestí a smutkem.
letadlo
letadlo
Ten let, tehdy ve dvou letech v tomto životě, byl pro její duši spouštěčem. Vzpomínka vyplula na povrch, aniž by si to její dětská mysl uvědomila. Tělo a podvědomí však vědělo. A začalo reagovat. Začalo se chovat tak, jako by znovu prožívala tu strašnou událost. Byla vystrašená, vyděšená, bála se být sama... bála se, že znovu tragicky zemře.
Společně jsme příběh z minulosti láskyplně přijaly, pochopily a uctily. Bezpečně jsme zpracovaly hluboký traumatický zážitek. Pracovaly jsme s důvěrou, bezpečím, s obrazem tatínka i její duše. A pak… se stal zázrak.
Ze dne na den se vrátil klid. Dcerka spala jako dudek. Přestala se budit s křikem. Znovu se objevila její hravost, radost i odvaha. A mamince se vrátil klid do očí.
Příčiny, jsou různé, ale v mé praxi je nejčastější právě tohle. Určitý spouštěč v dítěti aktivuje trauma z jeho minulého života. Může to být úplně cokoli od běžné situace po dramatickou. Například let letadlem, ohýnek, smrt blízkého člověka, ale třeba i jen prasknutí balonku. "Připomene" mu to velmi silný traumatický zážitek, týrání, násilnou smrt, těžký úraz, bolest... kterou kdysi prožilo a znovu v sobě začne pociťovat to, co cítilo kdysi.
Dětská duše je citlivá, vnímavá, otevřená. Někdy nese víc, než si umíme představit.
Pokud se vám tedy zdá, že „něco není v pořádku“, že se vaše dítě změnilo a nelze to vysvětlit běžnými prostředky, možná je za tím něco hlubšího. A možná právě v jemném naslouchání duši se skrývá klíč k uzdravení.
Workshopy
Další články